kouzlo ve fotografii
… sama jsem si je přála. „Co sis přála, Daro?“ Své fotky. Nacítit se skrz ně. Dnes už ale
vím, že jsem měla potřebu se nacítit spiš skrz sebe. Vnímat se velmi citlivě a s respektem.
Vnímat sebe sama. Znovu ochutnat své ženství, uvidět svůj půvab.
Ach, mít ten důkaz. Péče o domácnost, o děti, práce, kolotoč povinností. Třicátiny byly
dávno za mnou. Cítila jsem, že se chci sama sobě líbit, mít ten důkaz, že jsem krásná
žena. Pravidelně jsem se o sebe starala, ale to něco, potřebovalo vyvěrat z vnitřku. Nebylo
to o nabarvených vlasech, návštěvy kosmetiky, ale o něčem, co nosím v mé duši. Moje já.
Sebe… mít ten důkaz – své vlastní fotografie.
… neschovávat se, ale jít po ulici a cítit se krásná. Dopřát si. Dovolit si zářit.
A tak jsem se nechala nafotit, a věděla jsem, že je to překrásné. Ten pocit mí své fotky.
Vidět se jako bohyně. Vidět sebe samou a říct si: „Jsem nádherná.“ Tuto potřebu jsem
měla, stále ji mám. Ženství je o tom, že se přijmeme takové, jaké jsme. Záříme zevnitř
ven. Ale někdy, a teď už to vím, je mi 47 let, můžeme sklouznout do režimu dne, kdy
nezáříme. Kdy to není ono. Kdy se cítíme uhoněné, a víme, že to chceme jinak. Jak začít?
Ne vždy je to tak jednoduché, jak to vypadá.
Nafotila jsem tisíce žen, a když si spolu povídáme, mnoho z nás to má podobně.
Rozumíme si. Tak moc si rozumíme, že byť se neznáme, tak se obejmeme. Jsme ženy. A
víme, že chceme zářit. Jen nevíme, obzvlášť ve zralém věku, odkud začít. Focení je jedna
cesta. Hodně ženám dávám, díky tomu, jak je vedu k napojení se na své tělo a duši. Na
citlivé vnímání sebe sama. Na přítomnost okamžiku, kdy se dotýkají svých vlasů, své
tváře, svého těla.
Focení je zážitek a zároveň bod, ve kterém se najdeme. Ve kterém se přijmeme. Je
vkročení zpět ke svému já. Ono je výjimečné. Jen si to uvědomit. Díky focení ženy
získávají krásný pocit se sebe samé.
S láskou, Dara
